Dotaz: Odvod spalin kondenzačního kotle na olej přes fasádu
Prosím o vyjasnění možnosti připojení kondenzačního kotle na olej výkonu 22 KW na spalinovou cestu přes fasádu /dle kterého předpisu/, jedná-li se o průmyslový objekt, okna ani další vzdálenosti nejsou překážkou.
Děkuji, rozdílné názory.
tazatel
Odpověď:
ČSN 73 4201 ed.2 v kapitole 10 řeší odvod spalin venkovní stěnou do volného ovzduší.
Podle této kapitoly lze odvod spalin venkovní stěnou do volného ovzduší navrhnout a provést jen v technicky odůvodněných případech a to pouze u plynových spotřebičů třídy NOx 5. Mohou to být pouze spotřebiče v provedení С a spotřebiče v provedení B33, u kterých je zabezpečeno, že spaliny nemohou při provozu spotřebiče proniknout do místa jeho instalace. Mohou to být spotřebiče do jmenovitého výkonu 24 kW. Za techniky odůvodněný případ se považuje stavební úprava, při které nelze pro odvod spalin použít stávající komín a není možné dodatečně nový komín postavit nebo namontovat. Norma se v tomto článku nezmiňuje, že jmenovitý výkon 24 kW se nevztahuje na průmyslové objekty, kde je maximální povolený jmenovitý výkon 100 kW.
Odvod spalin stěnou fasády omezuje také vyhláška č. 146/2024 Sb., o technických požadavcích na stavby v § 48 Komíny a kouřovody, a sice v odstavci (2), kde je uvedeno že:
Spaliny od spotřebičů paliv se odvádí spalinovou cestou nad střechu budovy. Pro spotřebiče na plynná paliva o maximálním jmenovitém výkonu 24 kW je možné, při zajištění podmínek bezpečného rozptylu spalin, zachování rozměrů ochranného pásma a bezpečné vzdálenosti ve vztahu k ostatním budovám a stavebním otvorům, použít vyústění vývodu spalin obvodovou stěnou do vnějšího ovzduší.
Vyústění odvodu spalin venkovní stěnou do volného ovzduší lze použít jen v technicky odůvodněných případech při stavebních úpravách budov nebo u průmyslových staveb, při dodržení normových hodnot a emisních limitů podle platných předpisů.
Každá nová instalace spotřebiče musí být doložena projektovou dokumentací, kde bude uvedeno schéma vyústění s vyznačením ochranného pásma. Z tohoto schématu musí být patrný vztah k ostatním vyústěním, k oknům, dveřím, otvorům apod. V dokumentaci musí být také popsány, vyznačeny nebo zdokumentovány sousední a protilehlé budovy.
Častým argumentem zastánců odvodů spalin venkovní stěnou do volného ovzduší je, že ze spotřebičů uniká pouze „vodní pára“, která není zdraví škodlivá. Vzhledem k tomu, že plynná paliva jsou tvořena uhlovodíky, musí být ve spalinách kromě vodní páry oxid uhličitý (CO2), při špatném spalování oxid uhelnatý (CO), oxidy dusíku (NOx), zbytkový dusík (N) a kyslík (O2) a již zmiňovaná vodní pára.
Při odvodu spalin venkovní stěnou je nutné také zohlednit skutečnost, že spaliny mohou také „pouze“ obtěžovat. Z hlediska obtěžování spalinami je uspořádáni spalinové cesty nutné také posuzovat podle občanského zákoníku, kde je v § 127, uvedeno v odstavci (1), že vlastník věci se musí zdržovat všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečná opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.
V současné době se množí požadavky na odvod spalin stěnou fasády pro kotle nebo kamna na dřevní pelety. Návody na takový způsob odvodu spalin do volného ovzduší obsahuje často technická dokumentace zahraničních výrobců spotřebičů paliv s odůvodněním, že se jedná o „zplyňující“ proces spalování, takže do volného ovzduší jsou odváděny spaliny spotřebičů na plynná paliva. Tato informace je ovšem zcela mylná, protože rozhodujícím faktorem je zatřídění spotřebičů podle použitého paliva, kterým je pevné palivo, nikoliv palivo plynné. Způsob spalování není zásadním faktorem pro složení spalin, tím je druh paliva.
V plynném palivu se spalují uhlovodíky a ve spalinách je hlavním produktem při spalování plynných paliv oxid uhličitý a vodní pára (oxidy dusíku jsou produktem dusíku, který je obsažen ve vzduchu). Vodní pára převažuje. Při spalování dřeva se spaluje uhlík a produktem spalování je oxid uhelnatý, oxid uhličitý a prachové složky. Skladba spalin je závislá na topném režimu a mění se během provozu kotle (jiná je při zátopu, jiná při ustáleném provozu). Největší škodlivinou vedle oxidu uhelnatého (při nedokonalém spalování) jsou velmi jemné prachové částice, které se usazují v plicních komůrkách. U moderních kotlů se vřazují do spalinových cest prachové filtry. Odvod spalin od zplynovacích kotlů stěnou fasády do volného ovzduší je technicky možný. Je možné, že je tento způsob v některých státech, kde je topná sezóna velice krátká, povolen. V ČR nicméně odvádět spaliny spotřebičů na pevná paliva (ani u zplynovacích kotlů na pelety!) stěnou fasády do volného ovzduší nelze, protože toto řešení je v rozporu s právními předpisy a technickými normami platnými v ČR.
Fosilní paliva rozdělujeme na pevná, kapalná a plynná. Spalováním oleje, tedy kapalných paliv vznikají saze i v kondenzačním kotli a to je obdoba pevných paliv, tudíž vyústění spalin na fasádu není možné.
Pavel Dědič
předseda ZRK SKČR
